ADV: Tázací dovětky (ověřování)
Tázací dovětky používáme, když si chceme během hovoru ověřit, že něco je tak, jak si myslíme. V angličtině se používají častěji než v češtině, kde se překládají pomocí: že ano? že jo? že ne?, viď? není-liž pravda?
Fungují tak, že řeknu to, co si chci ověřit, a pak položím tázací dovětek, kterým se „jakoby" zeptám. V dovětku vždy použiji opačné pomocné sloveso v otázce. Nejtěžší tedy je uvědomit si, co je tam za pomocné (modální) sloveso a to převést do opačného tvaru. (is - isn't, aren't - are, can - can't, can't - can, will - won't atd.) Pokud bychom to nezvládli, tak si to můžeme zjednodušit a místo tázacího dovětku použít pouze slovíčko RIGHT (You‘re OK, right?)
U času přítomného (Present Simple) a minulého prostého (Past Simple) v kladné větě pomocné sloveso (do/does, did) chybí a je potřeba si ho domyslet. (She speaks English, doesn't she? You went to the cinema, didn't you?)
_____(+)____ , __( n't)__?
You‘re 15, aren't you?
(Je ti patnáct, že jo?)
_____( n't)___ , __(+)__?
He isn't stupid, is he?
(Není hloupý, viď?)
Výslovnost (dvě možnosti)
1. Hlasem jdu dolů. Nezastavuji se. Předpokládám, že mi to druhý odkývne. Nečekám odpověď.
2. Hlasem pokládám otázku (jdu nahoru). Čekám odpověď, nějakou reakci.
Autor: Petr Bourek (leden 2009)